V půlce OB sezony se sluší trochu bilancovat a zhodnotit činnost sdružení, podívaje se na úroveň závodů a taky závodníků.
Nejprve sdružení. Podporovaní závodníci dostali k dispozici sporttestery a finančně jsme je podpořili na vybraných akcích (soustředění REPRE u Millau, soustředění ve Švédsku na Velikonoce, soustředění s JRD u Stockholmu). Příspěvky byly odstupňovány podle jarních výsledků a schváleny trenérskou radou. Dále jsme vypracovali tři žádosti o grant na propagaci OB a volnočasových aktivit s ním spojených a geocaching a tvorbu map. Ze tří žádostí nám vyšly tři, ovšem podpis smluv k projektu „Nakresli si svoji mapu“ se uskutečnil až na začátku července, na další teprve čekáme.. Proto jsme prozatím na vlastní náklady uspořádali propagaci OB při Běhu po Hradeckých schodech. Vybrali jsme divácky atraktivní závod dvojic na SI čipech a městský mikrosprint. Tyto disciplíny se ukázaly velmi zajímavé a přilákaly slušný počet účastníků.
A dále k závodům. Začaly dlouhou tratí v Jedovnici. Závod v kopcích s hromadným startem, rozdělováním pomocí motýlků, slušná mapa – prostě nic, co by na dlouhou nepatřilo. Emoce vzbouřil postup jasně po asfaltu, který ovšem pořadatel zakázal v pokynech a zaškrtal cestu na mapě. Toto, poněkud netradiční řešení, stupidního postupu je ale plně v rámci pravidel. Třeba příště někdo zakáže cestu uprostřed lesa, aby si vylepšil náročnost postupů. VIP závody pokračovaly Mistrovstvím v nočním OB v Ostravě. Příměstský les s cestami a údolími byl poměrně zarostlý, ale v tuto dobu to, ve většině případů, nebylo na závadu běhu. Slušná úroveň s tradičně malou účastí, jak to na nočních v Čechách bývá, licence A tam visí opravdu dost nízko.
Pokračovali jsme ŽA na Čeřínku u Jihlavy, kde je opravdu pěkný les a závody tomu odpovídaly. Za kritiku stojí pouze přehuštěné kontroly na většině tratí u middle na atraktivním skalnatém hřbítku a velmi tmavá až černá barva modré. Nedělní klasika byla ovšem výborná.
Pak přišly štafety ve Slatiňanech a u Chrasti a mezi nimi kontroverzní sprint ve Slatiňanech. Pardubické štafety byly luxusní i přes dlouhou cestu na shromaždiště. Zato sprint patřil jednoznačně k tomu nejhoršímu v první polovině roku 2008. A to jak neregulérní vysokou trávou pro první běžce v kategorii, tak podivným protiběhem ke sběrovce a do cíle. Rovněž změna protokolu po třech dnech po vyvěšení na net hned tak někomu neprojde. Jak to bylo s protestem-neprotestem se asi nedozvíme. Štafety Chrasti byly ve velmi pěkném terénu jehož jemnost ještě zvýraznilo použité měřítko 1:15 000. Poté se pokračovalo do Cvikova, kde Boráci připravili závody v nádherném terénu se skalami, ale hlavně na přesné mapě a nádherných delších tratích, které důkladně prověřily závodníky. Byl to luxus se vším všudy. Boráci prostě umí pořádat. Při těchto závodech se konaly juniorské nominace na MSJ ve Švédsku. V sobotu ráno repre trenér vyškrtal závodníky bez limitu na dráze (Mádlová, Machutová, Hájek, …) a běželo se. Výslednou nominaci prověřilo mistrovství a ukázalo se, že byli vybráni ti nejlepší a to včetně Terezy Novotné, která svou nominaci potvrdila skvělým výkonem ve sprintu a na prvním úseku štafety. A jelo se na MČR middle ku Praze. Opět nádherný terén, dobré tratě i mapa, které by se dala snad vytknout klasifikace zelených a světlejší hnědá. V sobotu odpoledne jsme vložili další orienťáckou nádheru a to MČR ve sprintu. Blázinec s ČT v Bohnicích byl opravdu povedený, a to jak místo tak mapa i tratě.
Bulvár a průšvihy jara
Jaro bylo letos bohaté na vyhrocení léta zanedbávaných problémů. Jako první vybuchla dlouho neřešená „opilecká“ story Hóny a spol. Začátek se traduje cca do roku 2004, kdy bouřili na Vč. třídenních, a následovalo vyloučení z JR. Tenkrát měl spoustu zastánců, že je talent, a že se vybouří a bude OK. Talent byl i letos, a velký, jen ty závody už pravidelně neběhal a v Jihlavě dělali takový „bordel“, že jednotlivci vzali právo do svých rukou a skončilo to u disciplinární komise. Při té příležitosti se probralo i jeho Saxbo – závod jednotlivců, absolvovaný dvojicí jako střídačka s jedním čipem (docela nechutný podvod). Rozhodnutí komise je jak z pohádky o chytré horákyni. Potrestáni byli jak výtržník Hóna tak útočník Slovák, který byl ovšem vzápětí omilostněn. Zůstaly pouze rozpaky OB lidu, jak je to vlastně správně.
V pořadí další kauza byla na pardubickém sprintu. Že byl pro prvních 10-20 závodníků nespravedlivý, ví většina. Že byl podán protest a pak stažen, ví méně lidí. Podobný případ byl loni na ŽA u Mladé Boleslavi, kde chyběly vrstevnice, ale závod nebyl zrušen, protože to většině závodníků nevadilo.
A poslední kauza byla na Veteraniádě middle kde část závodníků našla nejprve lísteček a pak jinde kontrolu. Ovšem probíralo se to pouze na shromaždišti a protest podán nebyl, takže nikdo neví co bylo správně (lísteček nic neznamená).
Po tom všem si myslím, že problém není v předpisech a pravidlech, ale v nás. Pravidla máme dobrá a řeší případy, pro které jsou vypracována, jen musíme mít odvahu je použít. Když máme rozhodnout, místo hledání pravdy začneme přemýšlet, zda to neuškodí kamarádovi, případně spřátelenému oddílu, a hlavně – co když to někdo potom udělá mně nebo mému oddílu až udělám chybu. Takže to probíráme u piva a nadáváme.
Ještě k výkonnostnímu sportu. Závody ŽA by neměly být setkávací místo pro závodníky z různých míst a příležitost se napít bez dozoru, ale závody pro špičkové borce, jak je obvyklé v ostatních sportech. Pokud ale 80% závodníků, a to včetně dospělých, zajímá čas po závodě a trať berou jako proklusnutí před ostatními společenskými akcemi, úroveň a vážnost sportu zrovna neporostou. S tím souvisí ještě vyhlášení a stupně vítězů. Tam jsou pouze ti skalní závodníci a pak část vítězů, ostatní jsou dávno v autobusech a jedou domů a to včetně trenérů, tak ovšem naši špičku většina závodníků neuvidí, a z tohoto důvodu vlastně běhají závody v tak velkém rozsahu. (A také z ekonomických důvodů.) O úrovni vyhlášení (stupně jsou v lepším případě pivní bečky atd.) a cenách ani nemluvě.
Petr Mádle
