AR20

Na přelomu února a března (27.2. – 3.3.) se někteří členové AR20 zúčastnili soustředění s Repre ve slovinské Pliskovnici. První letošní příležitost potrénovat s českou špičkou v náročných krasových terénech této proslulé vinařské oblasti využili Adéla Indráková, Venda Horčičková a Jan Petržela.

P osmihodinové cestě z ČR jsme si hned zaběhli první trénink, který byl zaměřený na práci s busolou. První přičichnutí k orientaci k polobílé mapě přežili všichni, i když s různou mírou úspěšnosti. Naštěstí příležitost k reputaci pro ty méně úspěšné nastala hned druhý den ráno. Čekal nás stejný typ tréninku, opět Švýcarská hra, ale v jiné oblasti, kde ještě ležely zbytky sněhu. Odpoledne jsme měli přichystané dva kratší midldly v opravdu drsném kamenitém terénu. Při precizní práci se zelenočernou mapou nikomu do smíchu nebylo, mě však po doběhu z tohoto pekla kamenných detailů a s průměrem hluboko pod 10 minut na kilometr pobavilo, že  Francouzi v „tomhle“ šli nočák. První blok tréninků ukončila v pondělí ráno klasika. Tempo dle chuti, mapa nepříliš aktuální aneb procvičení hrubší orientace. S mapou nakonec problémy nebyly, avšak po tréninku probíhala závažná debata založená na neidentifikovatelných zvucích, které některé v lese vylekaly. A kdo z vás ví, jak se chovat, když na vás ze zálohy vybafne medvěd?? Po obědě si mohl každý dělat, co se mu zlíbí. Já jsem se s některými dalšími odvážlivci jele kouknout k moři do městečka Piran.

Úterý jsme začali paměťákem, díky kterému jsme potrénovali tvorbu spolehlivé taktiky na postupech. Běželi jsme v místě, kde se odehrávala druhá švýcárna, naštěstí sníh mezitím roztál. Druhá fáze byla zaměřená na další Achillovu patu orienťáků, mám na mysli startování a volbu postupů na první kontrolu. 9 (pro holky kraťoučkých okruhů v celkové délce okolo 3,5 km posloužilo mimo jiné pro výpočet Handicapu na poslední trénink. Středeční Stíhačkou jsme pak zakončili slovinské trénování. Trať se zdegenerovanými motýlky a skrytými farstami půlka startovního pole diskla, nejlepší byl v pánské kategorii Bingo, v ženách Dana. Po sprše jsme odjeli domů, bohatší kromě nových šrámů a klíšťat také o nové zkušenosti.

Aďa Indráková  9.3.2010

Na úvod bych se rád zmínil, jak vůbec tato akce vznikla. Na juniorském mistrovství v Itálii mi dánský soupeř-kamarád Marius Thrane Odum nabídl účast na jednom z jejich soustředění v terénech letošního MSJ. Během našeho rozhovoru jsem si v hlavě zaškrtl políčko „možná se zúčastním této události“, i když jsem si při vybavení map ze Spring Cupu říkal, že to snad ani nebude potřeba, vždyť terény v Dánsku jsou celkem lehké, podobné těm naším. Z tohoto omylu jsem se vyvedl na letním zájezdu, kdy jsme na severu Jutského poloostrova strávili celý týden a  uživatele „jemné kudrlinky písečných dun“ jsem si jako svého přítele na facebooku po tomto soustředění nepřidal. Místo toho jsem rozhodil sítě s úmyslem vytížit jedno osobní auto a využít tak dánskou nabídku. Zájem byl však poměrně velký a tak jsem po jičínských družstvech mohl Mariusovi sdělit, že přijedeme plně obsazenou dodávkou, kterou nám zapůjčí Petr Mádle. S klidnou hlavou jsem mohl plánovat detaily, protože mě hřála jistota, že potvrzených zájemců je hodně, dokonce i náhradníci by se našli. Tento klid mě však začal opouštět týden před odjezdem, kdy zlá paní chřipková epidemie začala kosit mé plány. V jednu chvíli to vypadalo hodně špatně, díky flexibilitě pár jedinců jsme ale nakonec přeci jen v neděli 29. 11. brzy ráno vyrazili na dlouhou cestu směr Dánsko ve složení Miloš Nykodým, David Procházka, Filip Hadač, Jan Petržela, Terka Novotná, Adélka Indráková a Áďa Jakobová.

Cesta proběhla v celku poklidně a do městečka Fjerritslev, 50 km západně od Aalborgu jsme dorazili kolem sedmi večer. Ihned po příjezdu nás čekala 2 příjemná překvapení. Jednak to bylo výborné ubytování v propůjčeném domě, který překonal veškerá naše očekávání. A za druhé to bylo zjištění, že kousek od nás je ubytovaná skupina přibližně deseti norských juniorů, kteří se vypravili na podobnou akci a my jsme tak měli možnost první 3 dny potrénovat a porovnat se nejen s Dány ale i se špičkou norských talentů. Tuto dobrou náladu mírně zakalila Terezka Novotná, která si hned na prvním tréninku nešťastně vyhodila kotník a soustředění tím pro ni prakticky skončilo. Ostatní z naší výpravy pokračovali odpoledním tréninkem znovu na mapě Vester Torup, kterou jsme měli hned za domem. Po výživném rozmapování a rozběhání (nebo spíše rozlézání) pomocí krátkých postupů, nás čekal v úterý ráno první rychlý trénink na mapě Blokhus. Dvojice běžců vyběhla na trať dlouhou přibližně 1,5km (6 kontrol) s náskokem jedné a půl minuty před početným polem pronásledujících. Dvojice musela pomocí toaletního papíru označit všechny kontroly, pronásledující měli za úkol dvojici doběhnout. Takhle bylo postaveno 5 úseků. Tento trénink byl zaměřen na správném rozhodování se (roznesení kontrol) ve stresu a samozřejmě na běhu v členitém terénu v absolutní rychlosti. Odpoledne jsme si „odpočinuli“ na mapě Bulbjerg, kde jsme měli připravenu trať s volbami postupů. S norskou výpravou jsme se rozloučili při okruzích v dunách nedaleko Blokhusu. Po odpoledním volnu následoval ve čtvrtek ráno trénink nedaleko Aalborgu, kde jsme na dvou okruzích mohli poznat les podobný tomu, v němž se v létě poběží štafety MSJ. Tento trénink se podle mě jako jediný mírně nepovedl (místo lampionků byli na kontrolách rozneseny neviditelné hliníkové tyčky). Mírnou nespokojenost jsme si však vynahradili na odpoledním tréninku, kde jsme si až do tmy užívali členitého terénu Bulbjergu. Soustředění vyvrcholilo v pátek dopoledne, kdy jsme opět na Blokhusu běželi měřený middle. Tento trénink nás mírně rozdělil na dva tábory. Někdo byl spokojený s pocitem, že si s těžkým terénem začíná rozumět, někoho už to věčné prolézání hustníkama mírně rozladilo. Poté už následovaly jen dva tréninky na „naší“ mapě Vester Torup, rozloučení se s přátelskými Dány a cesta domů, která sice nebyla lehká (celou dobu pršelo a teplota okolo bodu mrazu taky na klidu nepřidala), naši řidiči to až na malé mouchy (nebo radši psy?) bravurně zvládli a tak jsme v neděli brzy v noci dorazili zpět do naší české kotliny.

Se soustředěním jsem byl maximálně spokojen. Určitě se nám všechny naběhané kilometry budou hodit. Ukázalo se tam však několik věcí, nad kterými se budeme muset zamyslet, pokud budeme chtít v tak technických terénech uspět.

1)      Silná psychika a vůle – bez ni to prostě nepůjde. Kdo má rád běhání v rovinatých čistých lesích, tak v „lesích“ na severním pobřeží Dánska nemá nárok. Většinu běhu jde jen o neustále podlézání, přelézání, přeskakování, padání, vstávání, rozhrnování, vytahování noh z děr apod. Pro všechny to ale bude stejné, všechny ty větve bolí stejně. Prostě nás to nesmí ani před, ani v průběhu závodu zlomit.

2)      Neustálá koncentrace – v lese je dost cest, jakmile se však z nějaké cesty rozhodnete seběhnout, musíte okamžitě zapnout koncentraci na nejvyšší stupeň. Jakmile se v těchto oblastech, kde kromě pár drobných dun není nic jiného než tmavě zelená barva, přestanete na chvíli soustředit, riskujete ztrátu nejen pár desítek sekund. Jakmile se v tom prostoru jednou zamotáte, téměř není možné se najít. Vše vypadá stejně atd.. Většinou musíte někam vyběhnout a z cesty to zkusit znovu. Několikrát jsme se shodli, že třeba do půlky trati jsme běželi naprosto perfektně, bez jediné chyby. Následovala drobná ztráta koncentrace, nepochopení mapy a pětiminutová chyba byla na světě. Jde hlavně o to, že je všude špatná průběžnost. V Česku se dá oběhat nějaký prostor a vždy se o něco chytíte, popř. kontrola v čistém lese zasvítí. Tam nic takového čekat nemůžete.

3)      Silová připravenost – souvisí se silnou vůlí a psychikou. Jak jsem řekl, většinu závodu jen podlézáte, přelézáte atd., proto je nutné si zvyknout na běh na těžkém podkladu. Ideální jsou běhy v horském lese (podle mě nejpodobnější terén) nejlépe s hrubou mapou aby si nohy zvykly i na něco jiného než na lesní cesty.

4)      Volby postupů – co jde, to oběhnout. Nevíme, jak budou vypadat mapy přímo na MSJ. Podle tréninkových map je však jasné, že i světle zelený hustník znamená hodně velké zpomalení (občas narazíte na místo, které opravdu ani nejde prolézt). Na starých mapách prostoru na middle i klasiku je však víc bílé barvy než na všech tréninkových mapách dohromady. Takže uvidíme, jak to s tou průběžností bude. Pokud tam však bude víc čistého lesa, je tam nebezpečí, že závod bude mnohem rychlejší a v drobných dunách se budou dělat chyby z nepochopení mapy..

 Ňuf a Miloš

Ve dnech 30. 4. – 3. 5. 2009 proběhlo v Bečově avizované soustředění dorosteneckého výběru a juniorské reprezentace a to za řízení trenérů VD ve složení Potštejnský, Kozák, Starosta, Hořčičková a Bednářová. Byl připraven náročný program se zakomponovaným MČR NOB. Jako inovace minulých akcí byli přizváni i osobní trenéři závodníků a byla jim dána možnost své borce „ koučovat „ při trénincích. Toto hodnotím velice kladně, ale využili toho pouze 4 trenéři + Eva Hořčičková.

Druhá inovace, která se ukázala v průběhu soustředění jako problematická, byla možnost účasti závodníků, toužících se porovnat se špičkou své kategorie. Došlo zde ke dvěma problémům. Především počet 80 sportovců byl takřka nekoorginovatelný a docházelo k prostojům. Hlavně nebyl prostor pro vyhodnocení tréninků a komentáře k nim se všemi zúčastněnými. Druhý problém byl s nesoudností některých závodníků (případně jejich trenérů). Tito nebyli schopni (nebo ochotni) absolvovat tak náročný program. Nicméně širší soustředění s rozumným omezením, daným výkonností, bych doporučoval zachovat i pro příště.

Ale zpět k tréninkům . Čtvrtek – zelené peklo. Middle v kopcích, hustnících a skalkách,těžké dohledávky a téměř neběhatelný terén simulující Srbsko, prověřil mapové schopnosti i fyzické předpoklady startujících. Pátek dopoledne – handicapový start podle výsledků ze čtvrtka. Trať s několika motýlky a těžkými dohledávkami měla prověřit připravenost a psychiku startujících. Zde se ale projevilo večerní MČR NOB a závodníci připravující se na noční tento trénink většinou vypustili.

MČR NOB proběhlo pod taktovkou osobních trenérů, případně jejich pokynů z domova.

Sobota dopoledne – neměřená vrstevnicovka bez Identů probrala účastníky po probdělé noci. Sobota odpoledne – jeden z velmi pěkných a náročných tréninků. 2 km běhu po rozblácené cestě, 2 km běhu potokem, bažinou, hustníkem a po pěšince a nakonec 2 km obtížná mapa ( pro D16 ). Tento trénink komplexně prověřil fyzičku, techniku běhu na různých podkladech a nakonec i mapové schopnosti pod tlakem. Prostě super. Trochu je možné polemizovat o délce tréninku zvláště u kategorie H18, ale na druhou stranu byli zde ti nejlepší, takže se nakonec přikláním k názoru, že to bylo náročné ale přiměřené. Neděle dopoledne – královská klasika (byť zkrácená) na horší mapě 1 : 15 000 prověřila vůli, odolnost a schopnost bojovat u většiny borců.

Závěrem lze konstatovat, že po snížení členů, nebo zlepšení připravenosti některých účastníků a zvýšení komunikace s trenéry a závodníky je tento způsob vhodný i pro další období.

Podrobnosti a výsledky najdete na stránkách VD

Petr Mádle 4.5.2009

Ve dnech 9. – 14. 2009 jsme připravili spolu s D. Alešem přípravný tréninkový camp zaměřený na mapové techniky v severském terénu a zakončeném Tiomilou jako bonbónkem. Hlavní náplň probíhala na klubové chatek Vitus u Karlskrony, kde proběhla většina tréninků, ať již námi připravených nebo převzatých od místních klubů. Měli jsme snahu, účastnit se i společných tréninků se Švédy ( OK Orion - start prvních úseků – příprava na Tiomilu). Jako sledované závody jsme určili nedělní závod Elitserie a přidružených kategorii a handicapový middle námi pořádaný a konec týdne byl ve znamení Tiomily. Vzhledem k délce pobytu byly zařazeny i atletické tréninky.Samozřejmou součástí byly noční tréninky pro všechny.

Plán tréninků je k nahlédnutí zde ve formátu PDF.

Krátký článeček napsala Kristýna o pátečním nočáku. Je zde : Po šíleně dlouhé cestě jsme konečně dorazili do tělocvičny, kde jsme měli být ubytovaní. Po vybalení a najedení jsme se vydali na noční sprintík. Čekalo na nás shromaždiště ozářené od záře svíček a spousta človíčků, kteří se chvástali všemi možnými řečmi. Náš čas se neúprosně blížil a tak se většina z nás postupně vydávala na start. Někdo nervózně postával a čekal, jiný se poctivě rozbíhal, ale nakonec jsme se dočkali všichni. Les byl poměrně rychlý (cesty), ale na můj vkus trošku moc mokrý a studený. Dokonce jsme dorazili do cíle dříve, než ho složili, stihl to Přéma i Robo, kterému zhaslo světlo. Někteří z nás ještě bohužel nezvádají číst čísla, ale tak co, splést se může každý. Tak jsme posbírali místa od prvého po disk a rychle jsme si sbalili saky paky a vydali se zpět, páč ženskou část výpravy zábly nožičky.

Vzhledem k tomu, že další spisovatelé se nenašli, připíšu několik hlášek a postřehů a hlavně jak hodnotili závodníci svůj vlastní výkon ( poslední tabulka ). Mrzí mě pouze obě diskvalifikace. Diskvalifikace štafety dorostenek ze 4. místa je zvlášť mrzutá a 18tkám by se to stávat opravdu nemělo. Stránky závodu jsou zde.

Postřehy : vrstevnice sedí, výrazné stromy se nemapují a průseky jen málo, zelená určuje průběžnost a ne barvu a průhlednost lesa, rychlost běhu je prioritní, mapu umí většina dobře.Každý dobrý závodník startuje rozcvičený.

Přemovy hlášky : na otázku Páji Kubáta co běžel – Peklo muže ( první úsek mužů )

na otázku jak dlouho viděl první – Dlouho, na dunách je vidět hodně daleko

Tady je pohled závodníků na svůj výkon – na otázku:Jseš spokojený/ná se svým výkonem, musí odpovědět pouze ano nebo ne.

                        Night Long Relay

Renata Kolářová	        ANO   ANO  ANO

Kristýna Mervartová     ANO   ANO  NE

Přemek Hnilica          NE    NE   NE

Věra Mádlová            ANO   ANO  NE

Michal Jirásek          NE    NE   ANO

Petr Mádle 1.4.2009

Autory jsou Věra Mádlová, Michal Jirásek a Matěj Klusáček

Již mé druhé soustředění s RD, jaké vlastně bylo? Mnoho dřiny, zátěže a hlavně neocenitelných zkušeností a zážitků. Pro mě byla již velká zkušeností možnost běhat v konkurenci světové špičky a to nejen české. Mapy měly sice nějaké nedostatky, ale to ničemu nevadilo, protože jsme se nakonec naučily běhat i na horších mapách. Neocenitelná zkušenost pro mě byla možnost běžet kratší trénink přímo s Helenou Johansson, kdy jsem měla možnost poznat, jak rychle běhají světová esa a to i v tak náročném terénu, který byl po celou dobu našeho pobytu. Vím, že se toho mám ještě učit a za to jsem vděčná Radovanovi a AR20, že jsem se mohla zúčastnit této akce a poznat i to, že trénování v dospělých může být také legrace.

Věra 23.3.2009

Na soustředění v Itálii jsem odjížděl s trochu smíšenými pocity – na jednu stranu jsem se celkem těšil na terény i konkurenci, na druhou stranu jsem měl menší obavy ze svých výkonů, které mohla ovlivnit nedávná nemoc, po které jsem se ještě zcela nezotavil. Hned od začátku se ukázalo, že trénink rozhodně nebude procházkou růžovým sadem, nicméně každý metr, který jsem na místních mapách překonal, mi přinášel čím dál lepší pochopení mapování (a tím pádem i celkového stylu běhu) v těchto a podobných charakterech závodních prostorů – konkrétněji zejména závrtovém a smíšeném pastvino-lesním. Je pravda, že jsem nebyl reprezentantům zcela rovným soupeřem, ale aspoň někdy jsem dokázal porazit většinu z nich. Na druhou stranu mě na trénincích potkala řada chyb – z nich plynoucí ponaučení jsem zužitkoval (bohužel až) v posledním tréninku, který jsem ve štafetě s Osinem vyhrál.

Abych však nezmiňoval jen přínosy k běhání, poznal jsem i řadu super lidí, kteří tvoří kolektiv seniorské reprezentace, a trochu se i poučil v tom, jak funguje tým a trénuje se na vrcholové úrovni. Celkově byl tento týden, stejně jako loni ve Francii, skvělou investicí do přípravy jak letošní, tak dlouhodobé.

Mica 25.3.2009

Zhruba tak jako se dostane slepý k houslím, chromý ke sportu či hluchý k hluchavce jsem se dostal díky AR20 k zájezdu dospělácké repre do Itálie. Šlo o zájezd skrz naskrz tréninkový, s čímž se dalo počítat. Po prvním tréninku, tzv. sudé-liché ve dvojicích, který měl být odpočinkový, jsem se cítil nadmíru vyčerpaně, rozhodně ne tak vyčerpaně, jak bych se po odpočinkovém prvním tréninku měl cítit – tudíž jsem hodinové čekání na oběd, hodinový oběd i poobědní hodinovou pauzu strávil veskrze neveselými úvahami, zda-li je chyba ve mně (že nejsem po prvním odpočinkovém tréninku odpočinutý), či v tréninku (že nebyl zcela odpočinkově odpočinkový).

Nakonec byla naštěstí mírná chyba v mapě, protože terén byl mnohem náročnější z terénního pohledu, než z pohledu od stolu. Dalších mnoho výborně připravených tréninků nás provedlo lesem Foresta Umbra (les je v jižní Itálii věc zcela nevídaná, tudíž ho kousek museli i oplotit, aby jim ho nikdo nesebral), tedy značně krasovými terény, občas hůře a občas lépe promapovanými. Variabilita tréninků se nesla v duchu „soustřeď se a hobluj“ – tréninky byly různorodé, zaměřené na diferentní schopnosti a dovednosti správného OB běžce – nácvik startů, tlak při štafetách, tlak při stíhacím závodě, překonání sebe sama v neprůchodných hustnících, nutnost naprosté koncentrace v úzkých italských uličkách apod.

Druhá polovina zájezdu (u které jsem doufal, že bude více zájezdová, nebyla) nás zavezla z italské ostruhy k „slunnému jasnému teplem sálajícímu prohřátému Římu“, v této době spíše jen „Římu“. Šňůra tréninků pokračovala – absolvovali jsme sněhovou klasiku, kontaktní závod s hromadným startem, smíšené štafetky apod.

Zájezd to byl vynikající, ze závodního a zkušenostního hlediska velice prospěšný, protože trénování s lepšími je vždycky výzva, z hlediska relevantnosti prostorů vzhledem k nadcházejícímu MSJ jsem čekal trochu více – podobné byly jen sprinty a klasika, toho času bohužel pod sněhem. Tímto moc děkuji AR20, že se ke mně tato nabídka dostala

P.S. Slovo ZÁJEZD je použito zcela záměrně, poněvadž je to rozhodně krásnější slovo než suchý KEMP nebo kryptogram VT.

Klusy 26.3.2009

30.4. – 3.5. 2009 s uskuteční historicky první společné jarní soustředení junioru a dorostu. Pod vedením trenérů obou teamů bude připraven ucelený blok tréninků a to včetně MČR NOB zakomponovaného do programu. Pozvánka je zde. Terén umožňuje postavit technicky náročné tréninky, včetně kontaktních “ štafetových “ prvků. Bližší informace najdete na stránkách VD.

Tato akce je vlašťovkou naplňující KONCEPCI PRÁCE REPREZENTACE … z podzimu r. 2007 . V souladu s ní jsou na akci pozváni i trenéři jednotlivých závodníků a budou mít možnost své svěřence koučovat v rámci připravených tréninků. Trenéři si rovněž obhájilii u Komise dorostu svoji koncepci spoustředění, včetně začlenění MČR NOB do soustředění.

11.- 15.3.2009 proběhla druhá podporovaná akce, určená především pro dorost. Cílem byla mapová příprava v náročném krasovém terénu zakončená dvoudenními závody v tomtéž terénu. V tomto období se tam daly bezpečně očekávat lesy bez sněhu a při troše štěstí i teplíčko a obojí se naplnilo. Na kvalitní mapě byly připraveny dva procvičovací tréninky bez SI krabiček ( variace na sudá, lichá a volby postupů ) a dva nátlakové tréninky ( middle a krátké okruhy ). Podrobnosti jsou na stránkích Magnus. V sobotu a v neděli přišlo koření pobytu – závody LIPICA OPEN, které dodaly akci potřebný psychický nátlak a chuť zvítězit. Proběhly v sousedních terénech za účasti cca 800 závodníků. Kvalitu zajišťoval Team Švýcarska, dorostenecký team Maďarů a Finové. Velmi slušné mapy a tratě jejihž jedinou chybou bylo množství protiběhů, prověřily připravenost závodníků. Podrobnosti najdete na stránkách závodu. Trenéři měli ke spokojenosti daleko, i když umístění na stupních nechybělo.

Petr Mádle 16.3.2009

Termín: 20.3. – 6. 4. 2008

Místo: Švédsko, Dánsko, Švédsko

Náplň: Mapová příprava v severském terénu a porovnání závodníků se seveřany na jejich závodech

Ubytování:

Čt – Ne: Karlskoronna na postelích

Ne – Pá: Arla na zemi – karimatka a spacák

Pá – Ne: Spring Cup na zemi

zbytek – postele na hotelu

Doprava: automobily. Odjezd v 4.00 od Lodi, v 5.00 OMV za Prahou, sraz se ZBM.

Stravování: do konce Spring Cupu vlastní vaření, na zbytek pobytu je stravování zajištěno.

Závody: Karlaskonna – štafety 20. – 21.3.

22.3. a 23.3. Elitserie – middle souběžné závody

28. – 30.3. Spring Cup

Povídání o cizích dvorcích

„pokud trénuješ pouze na svém dvorku, staneš se mistrem pouze tohoto dvorku …“

Protože nechceme umět závodit pouze v Čechách, zajeli jsme prozkoumat nějaké “cizí dvorky“ na severu. V tuto „jarní“ dobu tam mají v kalendáři spoustu zajímavých a dobře obsazených závodů, včetně dvojzávodu jejich Elitsérie. Rovněž Spring Cup v Dánsku bývá skvěle obsazen. A slíbené tréninky s norskými juniory u Gotteborgu se taky neztratí. Odjeli jsme spolu s Liborem a Žabinama směr Švédsko. Sněžení a zima doma nás utvrdily, že je prakticky jedno, kde strávíme velikonoce. Ale za Berlínem jsme nabyli optimismu ohledně sněhuprostého terénu. Bylo to ale předčasné.

Dvorek první 7-manna a dva závody middle s Ellitserií

Už, když se mě ráno snažili vzbudit se slovy „raději se ani nekoukej ven“, mohl jsem očekávat něco zlomového. Zvláštní, že jsem ještě v polospánku po těch slovech věděl, že venku sněží. Skutečně, když jsem vykoukl ven, už se tam válelo pěkných pár centimetrů nefalšovaného švédského sněhu. Někdo by možná zakřičel hurá, mě to však ze tří důvodů donutilo zalézt zpátky do spacáku. Zaprvé, a to s tím moc nesouvisí, se mi nechtělo vůbec vstávat; zadruhé jsem si uvědomil, že za pár hodin v tom mám běžet; a za třetí, že pokud to takhle půjde dál, tak celé Švédsko nebude stát za moc (nebo to minimálně nebude ono). Nezbývalo mi než doufat, že to třeba přestane a snad vysvitne sluníčko, které to všechno rozpustí.

Cestou na shromaždiště sice do sněžení začalo i pršet, ale bílé pokrývky okolo přespříliš neubylo. Hrůza. Zdá se, že to co na nás ušetřila zima, když by se nám to hodilo (tréninky na běžkách), na nás teď chrlí ve chvíli krajně nevhodné (mapové soustředění v zahraničí). V centru 7-manny od včerejška přibylo klubových stanů, ale jinak bylo skoro vylidněno, stále totiž sněžilo. Pod širým nebem tvořili naprostou většinu pořadatelé a závodníci, kterým se blížil start. Z nás se měl první ukázat Egi, který si se mnou včerejšího dne vyměnil úsek. Že zaběhl opravdu slušně se ukázalo na tom, že já měl v době předávky za sebou sotva polovinu rozklusání a v podstatě žádné protažení. Divácká totiž nebyla, a tak jsem se plně spoléhal na prognózy ostatních, kteří mu dali alespoň dalších 15 minut navrch. Můj výkon za mnoho nestál, protože jsem už ve čtvrtině trati přišel o levou čočku a „poloslepý“ jsem se ani v na švédské poměry jednoduchém lese moc nechytal. Chudák Kikina, která běžela po mě, ta už dobíhala, když pořadatelé pomalu dobalovali doběhovou arénu (nutno však dodat, že tak činili poměrně brzy, odhaduji tak po finiši sotva poloviny štafet). Ještě než se tomu tak stalo, profrčela do cíle Věra na závěrečném úseku štafety žen. Odpoledne se šla část z nás vyklusat (Věra a Egi) a já ještě vyrazil na linii do nedalekého příměstského lesa. Počasí pořád nestálo za moc a z nebe se sypaly další a další přívaly bílé nadílky.

Druhý den byl v plánu první závod Elitsérie. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, Elitsérii běžela jen Věra, ostatní jsme se museli spokojit jen s přidruženým závodem na middlu. Věra startovala už něco po deváté, takže když jsme my ostatní dorazili na shromaždiště, akorát jsme ji mohli zafandit na doběhu jejího sprintu. Vzhledem k vyšlapaným cestičkám ve sněhu vedoucím od kontroly ke kontrole se druhá část její trati (po vyběhnutí z městské části) změnila v krásný kros, na který má i Monako se svým značením co dohánět. A co mi zbylí? Vyrazili jsme na poněkud obtížnější middle ve vedlejším lese. Já s Kristýnou jsme si vzhledem k brzkému startu užili krásně zasněžený švédský les nenarušovaný pěšinkami ke kontrolám, které jsme my právě proráželi. Opět to nebyla žádná velká sláva a já osobně jsem měl opravdu problémy skoro na každé kontrole.  Egi, startující ke konci, pak využil/nevyužil (dle toho, zda jich zrovna nebylo až moc a nevedly špatnými směry) prošlápnutých stop a potvrdil svůj výborný severský standart. Po obědě následoval krátký oddech, a pak výklus vedený Liborem s vloženými sprinty. S naběhanými kilometry v hlubokém sněhu to byl docela záběr a první únava už se začala pomalu projevovat.

Na neděli byl kromě dalšího dopoledního middlu naplánován i přesun do našeho dalšího působiště, kterým byla poblíž Stockholmu ležící Ärla. Ale nepředbíhejme, nejprve jsme se museli proběhnout po většině z nás už známé mapě. Závod to byl tentokrát rychlý a i přes chyby si všichni včerejší „middlaři“ dokázali vylepšit průměry o několik minut na kilometr a alespoň trochu je přiblížit závodním hodnotám. Nejlépe se opět ukázali Věra s Egim, ačkoli já i Kikina jsme se už konečně začali tady na severu pořádně chytat a alespoň z mé strany bylo vidět, že už se pomalu začínám dostávat do větší mapové pohody. Po doběhu jsme se sbalili a vyrazili zpět do ubytování v Kallinge, kde jsme pobrali už sbalené věci, krátce se naobědvali a s krátkou zastávkou zpátky na shromaždišti (pro ty, kteří startovali později) vyrazili dále na sever.

Michal Jirásek

Trenérské zhodnocení závodníků:

Švédský dvorek byl neuklizený, přebývalo na něm zhruba deset centimetrů sněhu. To znehodnotilo všechny tři závody. Z Foot-orienteeringu se stal Foot-LOB a později startující závodníci prakticky běželi kros po stopách prvních. Z výsledků zaujalo pouze druhé místo Věry v nedělním middlu v D20 a 16. místo v rozběhu sprintu D21E (toto umístění však nezajišťovalo postup do finále). Překvapivě dobře si vedl Egi.

Petr Mádle

Dvorek druhý – Spring cup 2008

Tento dvorek byl kupodivu dobře uklizený a po sněhu nebylo ani památky. Ubytování bylo ve staré známé škole a všechno kolem závodu klapalo jak má. Tratě byly tradičně rychlé a jednoduché – mělo by se uvažovat o přejmenování závodů na Sprint cup. Závody byly tradičně dobře obsazeny, chyběli pouze Švýcaři ve větším zastoupení ale nahradila ji velká účast kvalitních polských běžců. Noční byl v poměrně zarostlém lese plném cest a průseků s doběhem přes město (2 kontroly) až ke škole. V tomto závodě běžela jen část skupiny a dobrý výkon podali Jirásek v H 17-20 E (12. místo 38,56), Vozdová v D 17-20 E (19. místo 35,49) a neztratil se ani v H 15-16 Barcík (20.místo) a Egrt (31.místo 31,48). Klasika se běžela v 6 km vzdáleném lese o poznání měně zeleném. Délky tratí vycházely z průměru 5 min na km u mužů a byly velmi jednoduché a nezáludné. Na klasice se blýskl skvělým výkonem a 1.místem Egrt v H15-16B. Za zmínku stojí i výkony Jiráska v H 19-20 E (30. místo), Mádlové v DE běžící za JRD (26.místo), Vozdové v D 19-20 E (13. místo) a Hnilici v H 17-18 E (24. místo).

Noční závod:

Noční závod se odehrával na okraji městečka Hillerod cca 100 km na sever od hlavního města Dánska – Kodaně. Start 00 byl naplánován na 20:00 a byl vzdálen od shromaždiště cca 1km. Tratě byli podle mého názoru hlavně po fyzické stránce náročné, no po mapový stránce to nebylo příliš obtížné, základ úspěchu bylo si správně určit a držet směr a snažit se co nejvíc využívat cesty. Většina závodníku se šetřila na následující závod v klasice a štafetách takže konkurence tu nebyla až taká silná. Mne osobně se tenhle závod líbil, jediná chyba krásy bylo, že jsem svolil příliš rychlé tempo co mne stálo pro mě celkem pěkného umístnění a budu si muset uhradit své startovné…

Klasika:

Místo shromaždiště bylo vzdálené od naší ubytovně 7km a nacházelo se na louce blízko hlavní cesty. Start 00 byl na dnes naplánován na 10 hodinu dopoledne a byl vzdálen od místa shromaždiště 2,5 km. Klasika byla podobná nočnímu závodu. Trať se nacházela v rychle průběžném lese s bohatou cestní síti s mnoha hustníky, pasekami, potoky a bažinami. Recept na úspěch v mé kategorii byl správně si svolit postup, držet si směr a snažit se co nejvíce využívat cest a nepokazit dohledávku, co se mi ne vždy povedlo…

Martin Krajčovič

Termín: 1. – 3. 2. 2008

Místo: Chata pod Bukovcem, Jizerka

Náplň: objemový trénink na lyžích v mírné a střední intenzitě, 2 fáze denně, konzultace jarního tréninkového programu, teorie – volby postupů.

Ubytování: na postelích s polopenzí. Cena 400 Kč/noc. Pro podporované členy ve skupině A a B příspěvek 50 %, pro trenéry – členy 25 %. Ostatní platí plnou cenu.

Doprava: automobily. Odjezd v 8.00 od Lodi a předpokládaný návrat v neděli večer.

Pozdravy ze sněžných hor…

Čtvrtek – ráno 1. února jsme jeli na poslední lyžovačku do Jizerských hor s cílem natrénovat vytrvalost a ušetřit kolena. Na fotkách z web kamery to vypadalo se sněhem slibně, ale Kořenov bez sněhu nás přeci jenom vyděsil. Ovšem Jizerka nezklamala, sněhu bylo dost a v pátek až moc.

Pátek – jedna fáze na neupravených stopách v 5 cm čerstvého prašanu, prostě nic moc. V podstatě šlo o kontrolu morálně-volních a silových schopností spojených s kontrolou kvality knedlíků na Smědavě. Tento den došlo ještě na prověrku Havliho kolen po plesové dvoufázi. Knedlíky byly kvalitní jako každý rok, ovšem Havliho kolena neprošly. Večer se na pokoji hráli karty a doučovala Kristina.

Sobota – tratě upraveny, -3 stupně, bez sněžení, konečně pořádná lyžovačka. Opět byla jedna fáze, ale dlouhá s přestávkou na Smědavě. Kilometrově se tento den trhaly rekordy. Pouze Havlimu vystavily kolena stop.

Neděle – opět upravené tratě, -4 stupně, sluníčko, prostě super. Udělali jsme společné foto na kamenech na jezdecké cestě a opět jsme sjezdili skoro celé hory.

Zhodnocení výkonů:

Egi se výrazně zlepšil a najezdil vysoké objemy. Také výkony Michala stojí za pochvalu.

Petr Mádle