AR20

Mikrosoustředění únor

Akce se k0ná 18. – 20.2. 2011 a je zaměřena na porovnání psychické, fyzické a mapové připravenosti po zimní přípravě. Společná účast s RD a JRD na některých trénincích umožní  také srovnání s  nejlepšími českými závodníky. 

PLÁN AKCE:

Pátek :   odp.          příjezd do HK  do 17  hod

                                    cca od 18,30  noční na SI

                                    mapa  Golf  1 : 10 000  (facelift  únor 2011)

                                    délky tratí cca 30 a 40 min

                                    Mapový a znalostní test týkající se tvé kategorie

 

Sobota : dop.         Middlosprint na Kunětické hoře mapa Kuňka     

                                    společně s Repre

                                    délky tratí ( pro Repre ) 20 – 25 min   

                 odp .         zkrácený long na SI ( nedělní trénink Repre )

                 večer       lázně – Aqvacentrum  v HK

 

Neděle : dop.         hendikepově startovaný kros na  1 km okruhu

                                    délky tratí 4 a 6 km

                                    odjezd domů 

Protože k výkonnostnímu sportu patří  také soutěživost, psychický stres a touha být nejlepší, vaše výkony budou změřeny a o celkového vítěze si to rozdáte v krosu, kde budete startovat hendikepově podle získaných ztrát z předcházejících tréninků a testu  ( chybná odpověď je za  10 s ) 

 POKYNY K  AKCI :

Ubytování –  na zemi ( karimatka a spacák nutné ), stavování – pátek večeře až neděle snídaně zajištěno. Povinné věci – busola, čip, světlo na noční, plavky, elektronický VYPLNĚNÝ tréninkový deník, dobrá nálada a soutěživost. PŘIJEĎTE  PŘIPRAVENI JAKO  PŘED ZÁVODY.

 

Soustředění ve Slovinsku, aneb srovnej se s nejlepšími!

Na přelomu února a března (27.2. – 3.3.) se někteří členové AR20 zúčastnili soustředění s Repre ve slovinské Pliskovnici. První letošní příležitost potrénovat s českou špičkou v náročných krasových terénech této proslulé vinařské oblasti využili Adéla Indráková, Venda Horčičková a Jan Petržela.

Po  osmihodinové cestě z ČR jsme si hned zaběhli první trénink, který byl zaměřený na práci s busolou. První přičichnutí k orientaci k polobílé mapě přežili všichni, i když s různou mírou úspěšnosti. Naštěstí příležitost k reputaci pro ty méně úspěšné nastala hned druhý den ráno. Čekal nás stejný typ tréninku, opět Švýcarská hra, ale v jiné oblasti, kde ještě ležely zbytky sněhu. Odpoledne jsme měli přichystané dva kratší midldly v opravdu drsném kamenitém terénu. Při precizní práci se zelenočernou mapou nikomu do smíchu nebylo, mě však po doběhu z tohoto pekla kamenných detailů a s průměrem hluboko pod 10 minut na kilometr pobavilo, že  Francouzi v „tomhle“ šli nočák. První blok tréninků ukončila v pondělí ráno klasika. Tempo dle chuti, mapa nepříliš aktuální aneb procvičení hrubší orientace. S mapou nakonec problémy nebyly, avšak po tréninku probíhala závažná debata založená na neidentifikovatelných zvucích, které některé v lese vylekaly. A kdo z vás ví, jak se chovat, když na vás ze zálohy vybafne medvěd?? Po obědě si mohl každý dělat, co se mu zlíbí. Já jsem se s některými dalšími odvážlivci jele kouknout k moři do městečka Piran.

Úterý jsme začali paměťákem, díky kterému jsme potrénovali tvorbu spolehlivé taktiky na postupech. Běželi jsme v místě, kde se odehrávala druhá švýcárna, naštěstí sníh mezitím roztál. Druhá fáze byla zaměřená na další Achillovu patu orienťáků, mám na mysli startování a volbu postupů na první kontrolu. 9 (pro holky kraťoučkých okruhů v celkové délce okolo 3,5 km posloužilo mimo jiné pro výpočet Handicapu na poslední trénink. Středeční Stíhačkou jsme pak zakončili slovinské trénování. Trať se zdegenerovanými motýlky a skrytými farstami půlka startovního pole diskla, nejlepší byl v pánské kategorii Bingo, v ženách Dana. Po sprše jsme odjeli domů, bohatší kromě nových šrámů a klíšťat také o nové zkušenosti.

Aďa Indráková 09.03.2010

Dánsko Adélky Jakobové

Za tu dobu, co běhám, jsem se zúčastnila různých soustředění. Každé bylo svým způsobem jiné, ale tohle mi přeci jen z těch mnoha vystupuje nějak víc.  Přemýšlela jsem čím to je …

Bylo to moje první soustředění bez jakéhokoliv trenéra. Na jiných akcích je běžné, že trenér předloží co, kdy, kde a svěřenci se podle toho musejí řídit. Pak se ale stane, že slyšíte remcání z jedné strany, že se někomu nechce a z druhé strany, že máte pět minut zpoždění a to že už se nesmí opakovat, jinak auto příště nečeká. Takovéhle situace se ale na tomhle soustředění nestaly a stát ani nemohly.  Měla jsem možnost sledovat lidi, kteří na soustředění jeli s hlavním cílem, vytěžit z něho maximum. Dost mě motivovalo, když jsem u některých viděla to odhodlání k tréninku.

V tomto typu terénu jsem byla vůbec poprvé. Člověk se učí z vlastních chyb a tak mi hned po prvních trénincích bylo jasných pár věcí, které by člověk měl zvládat, aby tam mohl uspět:

- krátké postupy:             – musím pořád vědět, kde jsem (určitě se to vyplatí i na úkor běhu – chyba je většinou                                                    delší, než fyzická ztráta)

                                               – číst vrstevnice, jestli přijde údolíčko nebo kupa

                                               – hlídat směr

- dlouhé postupy:           – mezi kontrolami se snažit běžet co nejčistším lesem,

                                                  nejlépe po cestách, vyplatí se obíhat

- dohledávka: při odbočování z cesty se rychle zorientovat ve vrstevnicích, zpomalit

Všechno to jsou vlastně věci, které platí všeobecně. Když se jich nedržíme u nás, tak na celé trati ztratíme třeba tři minuty, ale když se jich nedržíme v tomhle terénu, může se to za celou trať nasbírat i na deset minut. A to už rozdíl je!

Na soustředění jsme měli možnost vidět, jak to v tomhle terénu jde i domácím Dánům. Já jsem si všímala spíše slečen, ale velkou radost jsem z toho neměla. Už na první pohled bylo vidět, že jsou lepší jak mapově, tak fyzicky. Na mapě byly jistější, dokázaly se mnohem rychleji orientovat v terénu (alespoň, co jsem si všimla, když jsem se potkala při tréninku s Idou Bobach). Já jsem mnohem víc váhala.  Další jejich předností byla síla, která se projevila nejen v běhu v dunách, ale taky v „bordelu“ v lese (popadané stromy,…).

Výhoda společného soustředění s Dány je, že jsme poznali své slabiny a tak víme, co zlepšit. Pro zlepšení z mapového hlediska určitě nejsou k zahození třeba krátké rychlé okruhy v mapově i fyzicky obtížném terénu. Pro běžecké zlepšení musíme trénovat i na těžké podložce, ve zvlněném terénu a rozvíjet sílu v tělocvičně nebo při tréninku kopceJ

Adélka J.